Petr V.

Tímto se připojuji k partě tmářů a než po prozkoumávání více či méně temných hlubin své duše vyrazím pro změnu zdolávat horské vrcholky našich východních sousedů, ještě za čerstva, v poporodním sedminedělní, přidám pár svých zážitků z mého týdne v břiše lysické velryby.
Jsa milovník turistiky a dbajíce doporučení Štěpánky, v neděli jsem dorazil v předstihu a ještě stihl trochu prochodit okolí, navštívit pár kilometrů vzdálenou hradní zříceninu a cestou zpět obejít lysický zámek…jen abych konstatoval, že Lysice a okolí jsou opravdu velmi pěkné místo. Pak jsem zamířil k nepřehlédnutelnému domu s věžičkou, u Trenzových v kuchyni u čaje absolvoval úvodní instruktáž, podepsal, že jsem byl řádně proškolen v bezpečnosti práce s tmou, nafasoval šungit a pak už mě Štěpánka zavedla na místo činu…do podkrovní „cely“. Ukázala mi co a jak, vybalil jsem si pár svých hadříků a bez dlouhých okolků jsem odhodlaně stiskl vypínače a přelepil přichystanou izolepou…budiž tma! 
Rámcový plán byl zkusit třídenní půst (aby byl prožitek ještě silnější), potom přejít na syrovou stravu a během pobytu poctivě meditovat. V hlavě mi ale začalo hlodat Štěpánčino doporučení, že je lepší řídit se podle momentální situace, na co se člověk zrovna cítí…no ale je přece dobré mít plán, oponoval jsem v duchu.
Pondělí proběhlo ještě podle plánu, den bez jídla šel vydržet relativně snadno, nebyl koneckonců můj první. A meditoval jsem taky celkem dost. V úterý můj plán začal dostávat větší trhliny, pocítil jsem slabost a tak jsem se rozhodl netlačit na pilu a zvolnil…slupnul nějaké ovoce a víc času strávil v křesle a na matraci, než na meditačním polštářku. Mou hlavní „zábavou“ bylo sledování nekonečných variací barevných fraktálů a různých světelných skvrn a obrazců, po celou dobu pobytu jsem na pozadí viděl duhové oblouky. Ve středu jsem si pak řekl, kašlu na plán, a přešel na obvyklou, vegetariánskou vařenou stravu, a jelikož jsem díky tomu častěji pospával, začaly se mi zdát neobvyklé sny, které (dle názoru Štěpánky), odrážely vývoj, který ve mně probíhal a které trvaly až do posledního dne pobytu. Pracovně jsem si je nazval takto: 
1. Přiženění chuďase do bohaté rodiny 
2. Stavba větrného mlýnu 
3. Malý požár v cukrárně 
4. Požár zámku…Honza vynáší princeznu z plamenů 
5. Kapitulace německých vojsk v nedokončené pevnosti Praze 
6. Porod dvou štěňat v dortu 
7. Přemožení strážkyň blázince a útěk jeho chovanců 
8. Odmítnutí daru…starého typu stanu (tzv. áčko)
9. Sen, kdy mi kamarád Pepa M. sděluje, že by bylo zjednodušením říci, že svět je na…ženský pohlavní orgán na čtyři…a ve kterém vracím kindrvajíčko
10. Parta herců obelstila partu podvodníků
11. Odnašeč zbytečného jídla z lednice
12. Bratrova svatba a focení na zámku

Přišlo mi, že hlavně skrze sny jsem pozoroval, že ve mně dochází k nějakému procesu, protože navenek proběhl můj týden temnoty bez boje se strachy nebo úzkostmi či jiných dramat, žádné kostlivce ve skříni jsem neobjevil, možná i proto, že v podkrovce ani žádná skříň nebyla  Aby se neřeklo, že jsem se úplně flákal, tak jsem kromě trénování a prohlubování bdělé pozornosti zaměřováním se na přítomný okamžik (pozorováním zmíněné hry barviček a světélek)…nazval jsem si to „surfování na vlnách věčného teď“, na doporučení Štěpánky nějaký čas věnoval i snaze komunikovat se svou duší, srdcem, temným já a vyšším já, odpojování energetických upířích chapadel a vracení nežádoucích energetických otisků a programů druhých lidí…nejsem ale úplně přesvědčený, že mi to fungovalo, nu, uvidím časem, jak se budu cítit. A to je asi tak vše, přátelé. Pobyt jsem vnímal převážně příjemně, jediné, s čím jsem možná trochu bojoval, bylo čekání na večerní návštěvy Štěpánky…až zase donese další své dobroty.  Ale samozřejmě nejen to, večerní Hovory se Štěpánkou (občas to byl doslova gejzír informací) byly velmi zajímavé a inspirující, čišelo z nich nadšení pro věc a záběr a hloubka jejích znalostí na mě udělaly velký dojem, obzvlášť jsem ocenil její výklady mých snů, které by mě samotného často nenapadly. A taky byly příjemným zpestřením celodenní samotky. 
Tímto jí ještě jednou děkuji za její obětavost a snahu, aby 7 dnů těhotenství a závěrečný „porod“ proběhly zdárně a bez komplikací…což se v mém případě snad zdařilo. A čas ukáže, jak si nový zrozenec ve znamení Býka povede. A těším se třeba opět někdy na neviděnou!