helena k.

Zdravím,

úkolem následujících vět je poskytnout zkušenost. Její rozsah však bude omezený. Není ani tak důležité kdo „zpověď“ ze tmy píše, jako to, pro koho. Každý zvolí jiný stupeň otevřenosti, každý „světu“ nabídne jen něco. Pravdou je, že ve tmě se toho skrývá daleko víc! Daleko víc než může kdo vyjádřit :). Jde totiž o prožitek.

Nastal den D a já dorazila do Lysic. V netrpělivém očekávání odpočinku pro mě byly poslední chvíle na světle velmi náročné. Se Štěpánkou jsme stručně pořešily spíše technickou stránku věci, ale ani ta duchovní nezůstala opomenuta. Mým jediným motivem pro pobyt ve tmě v tu chvíli byla neuvěřitelná únava a touha po odpočinku. Motivy, které mě k přihlášení se k termínu vedly před 4 měsíci, byly kdesi daleko… Některé z nich vyplavaly až ve tmě, jiné vůbec.

Blik…

Noc první…den první…noc druhá… den druhý…noc třetí – naplňoval spánek.

Zároveň jsem vnímala a dle rady Štěpánky bedlivě pozorovala své myšlenky – hlas ega. Neslyšela jsem nic jiného, než jak jedna myšlenka střídá druhou, byl to pořádnej hukot. Žádnou myšlenku mi nešlo dokončit, na nic jsem nepřicházela, jen mi hlavou rezonoval hlas a mlel si, co chtěl. Já ho nemohla nijak zásadně ovlivnit. Sledovala jsem frekvenci témat, jejich druh, kolikrát se vracejí, která mizí… A během prvních tří dní (mezi spánkem byla krátká období bdění) se z hlučného křiku všech myšlenek najednou stal tichoučký hlásek, který přestal jen tak chvátat a začal skutečně jenom myslet. Bylo možné věnovat se jednomu tématu, „trápila“ mě aktuálně vždy jen jedna záležitost. To bylo velmi uklidňující, protože bylo možné někam postoupit a ne jenom vnímat hluk. Také se stávalo čím dál jednodušší jej utišit a věnovat prostor také těm ostatním částem – třeba pocitům.

Následující dny jsem se pohybovala na dvou paralelních cestách. Jedna probíhala v duchu Štěpánčiných rad a jejího duchovního vedení většinou v mém srdci, popřípadě na jiném místě ve vesmíru a druhá vedla světem „tam venku“. Obě byly velmi zajímavé, občas jsem slepě odbočila a občas našla nějakou odpověď, či úlevu, když jsem sundala zbytečnou zátěž.

Na duchovní cestě jsem měla konečně čas a prostor se popasovat se stereotypy vytvořenými z dětství – ať už se týkaly čehokoliv – názorů na sebe, na druhé, na věci kolem a strach mě vnucený. Mohla jsem vrátit názory a postoje, které nekorespondují s mojí životní zkušeností, ale stále se jimi řídím, popřípadě je jinak promítám do svého života. Došla jsem k velmi dobrému pocitu z vlastního vývoje, směru, kterým se můj život ubírá. Ale zároveň jsem fyzicky pocítila velkou úlevu, když jsem si nabídla variantu, že to a ono vlastně vůbec dělat/řešit nemusím.

Obrovskou úlevu mi v budoucnu přinese (už přináší) identifikace mesiášského komplexu :-D.

Kdybych měla ve tmě najít jen jedno, zvolila bych záležitost týkající se partnerského vztahu. Odpověď na otázky nemusí znít vždycky ano nebo ne. A tak považuji problém za (dočasně) vyřešený, i když jsem nenašla řešen :).

Tma a Štěpánka mi nabídly jiný pohled na samotu. To mi otevírá velmi mnoho cest, kterými jsem sama nechtěla jít. Neschopnost být sám je jen zvyk. Dá se odnaučit.

Ze tmy jsem vyšla před deseti dny. Poslední den byl opravdu krizový. Byla jsem absolutně ztracená v čase. V půl deváté ráno jsem si myslela, že jsou tři nebo čtyři odpoledne (Štěpánka mi zpětně určila čas). Jakoby na konci mé duchovní cesty (co se pobytu ve tmě týká) jsem narazila do zdi! Pořádnou rychlostí. Pěkně mě to nakrklo. Celý týden se tady o něco snažím a nakonec bum pecka. No prostě výzva se s tím vyrovnat :)

Ale významnou část tvořilo také nacházení odpovědí na spíše méně významné otázky života, příjemné zjištění, že ve svém věku mám za sebou pěknou řádku obvyklých i neobvyklých zkušeností a že jsem se svými životními postoji velmi spokojená. V souvislosti s tím jsem dostala jedinečnou možnost sčítat a odčítat a zjistit, že žiju minimálně za dva běžné životy. Před sebou vidím to nepřeberné množství možností jak žít, čím trávit čas, ale každé ráno dostávám „jen těch pouhých“ dvacet čtyři hodin… Začalo mi připadat pro mou další budoucnost poměrně zásadní změnit životní styl. Ubrat plyn, zaměřit se na sebe. Neztrácet tolik času s neřešitelnými záležitostmi a řešit ty řešitelné.

Každopádně vnímám zkušenost ze tmy jako časově omezenou, pokud ji člověk neobnovuje, resp. neudržuje i na světle. Proto bych ráda našla cestu, jak najít odpovědi na otázky bez týdenního přerušení běžného života :)

Helisha