Markéta Č.

Síla pobytu ve tmě mě překvapila. Znám sílu proměny z meditací v přítomnosti Mistra, znám ji z hlubokých seminářů, pobyt ve tmě mi však nečekaně přinesl rozuzlení dlouhodobé záležitosti. To, na čem pracuju po kouskách léta, se dokončilo. Bez všech mých předchozích kroků by se to nemohlo takto stát, pobyt ve tmě byl však také důležitým zastavením na cestě.

Ve tmě jsem pobývala jen 4 dny a 3 noci. Ten nejkratší možný čas, přesto dostačující k otevření brány. Ve sdílení se zaměřím více na konkrétní vnitřní prožitky než na to, jak to ve tmě u Štěpánky chodí.

První den jsem prospala, druhý den dělala nějaká cvičení podle doporučení Štěpánky, třetí den jsem zkoumala a pojmenovávala své temné stránky. Vše, co se mi ukazovalo, bylo nápadně podobné, jedno téma, stále dokola. Prostě to, co už se léta snažím řešit různými cestami, ale téma ve mně stále zůstávalo ...Snaha o malost, o vypadání uboze, nedostatečně, snaha zavděčit se, snaha být "hodná", oběť, závislost na přijetí od druhých, skrývání ženskosti, zloba na sebe, nenávist k sobě, tlak na sebe - nucení se násilím, unikání ze života, nejasnost-mlžení. V jednu chvíli jsem ty temné stránky prožívala silně, hlavně tu příšernou nenávist, a v tom to zhoustlo a otevřel se jeden z mých minulých životů: libování si v utrpení, automatické sebetrestání za "hříchy", "spravedlivé" ničení sebe, přísné sebeodsuzování, horlivá snaha po "svatosti", fanatismus...  Tlak mě nutil k sebetrestání, ni
 čení se... až jsem uviděla ty církevní zvyky. A ty sliby, které jsem dala při vstupení do Řádu. Pocitově to byl slib čistoty a chudoby, věrnost Bohu na Nebesích, poslušnost řádu. Ve tmě jsem si prosila o zrušení církevních slibů, které jsem kdy dala. Volala jsem části sebe odsud sem.
Čtvrtý den jsem uviděla to zneužívání jeptišek: sex zezadu s bitím, s bičováním důtkami, svázané ruce, oči upřené na umučené Kristovo tělo, líbání kříže a přísaha přísného mlečení o tom. Fanatické přesvědčení, že tím se přibližuju Kristu. Vyhánění hříchů z těla. Pocit vyjímečnosti. A hlavně to utajení - tajné praktiky na cestě ke svatosti. Podrobnosti sem už nebudu vypisovat. V ten den jsem také zvnitřku dostala KŘEST PRO ŽIVOT NA ZEMI. Uviděla jsem pak ty církevní zvyky, choulící se na kopečku u kříže, malé oproti velikosti Vesmíru a Života.

Po 28 dnech po vylezení ze tmy se stále cítím volně, klidně, radostně. Užívám si to přenastavování do nového života.

JEPTIŠKA

Služebnice v tmavé kutně přísahala na kříž slova,
méněcená, čistá, chudá - NEVĚSTA KRISTOVA.
Tisíckrát poklekla ke kříži v zamlžené nejasnosti,
však s velkou snahou horlivou: přiblížit se ke svatosti.
Nutila se násilím, vždy přísně sebe odsoudila,
svou ženskost provinile skryla, by se Kristu zavděčila.
Snažila se zalíbit se, býti malá, vyhnat pýchu,
spravedlivě trestala se za spáchání každého hříchu.

V nepřijetí svého těla utrpením oběť dala,
věrna Bohu na Nebesích ze života unikala.
Bičováním sílu vyhnat - tak jak se to mělo,
oči upřené ke kříži, na umučené Kristovo tělo.
Tlak na sebe dostat se TAM, svou duši do jiného místa,
s fanatickým přesvědčením o spasení od Pána Krista.
Svázané ruce, důtky - bití, sex zezadu potom,
UTAJENÁ praktika s přísným mlčením o tom.

Políbit kříž, beránku boží, a zůstat v poslušnosti,
změť vzrušení, hříchu, zmatku a pocitu vyjímečnosti.
Podle slibu svatě mlčet, skrze oběť Bůh do nebe bere,
chvála Pánu na Nebesích, Jesus Kristus surrexit vere!
Vnitřní zloba že nezvládla dojít k Bohu, což "být by mělo",
tlak k trestu a napravení, Gloria in excelsis Deo!
Před světem uzamkla bránu, navždy zřekla světských her,
vše v sobě nese řeholnice MARIE DE SACRE COEUR.

----------------------------------------------------------------------------------------

Hluboce vtisklé přetrvaly řádové SLIBY A PŘÍSAHY!
Dnes modlím se za jejich rozpuštění, volám o nové obsahy.
O vodnářské sjednocení svatosti Boha a lidských chyb,
o hlubokou transformaci zažraných ZVYKů Z DOBY RYB.
Ať dokončen je můj velký obrat - ze směru "k Němu" SAMA K SOBĚ,
prosím o partnerství S ČLOVĚKEM, SVOBODNÁ V NOVÉ DOBĚ.

MARKÉTA